Historie účesů

Historie účesů

Každá civilizace měla svou módu účesů. Pro každou sociální vrstvu byla móda jiná. Lidé si vlasy ošetřovali regenerátory – především vonnými oleji. Úprava účesu ženám zabírala i několik hodin denně. Zde vám uvádím jeden příklad. V římské společnosti byl ten, kdo svému účesu nevěnoval několik hodin denně, označován za člověka, který o sebe nedbá.

Typické etapy vývoje účesů:

Egyptská kultura – dlouhé rovné vlasy, tvrdě zastřižená ofina v kontrastu k dlouhým, do rovna zastřiženým vlasům, v některých fázích vývoje zvlněných – geometrické formy střihů.

Řecko – umné uzly v týlu hlavy, různé propletené účesy.

Římská kultura – účesy byly obohaceny o lokny, kučery, v určitých fázích vývoje i krátké zvlněné vlasy.

Asie – copy, uzle, hlavně v geometrických formách, například jehlany, kroužky, koule.

Evropské slohy

Gotika – pochází z Francie, ale rozšířila se během sta let do celé Evropy. Počátek gotiky je datován rokem 1137 – 1144 přestavbou chrámu Saint-Denis u Paříže. Koncem 15. století její vliv ale slábl a kolem roku 1550 úplně zmizel. Vývoj výtvarných děl umožnil první krok k znovuobjevení výtvarného a kulturního odkazu antiky.

Dámy s noblesou nosily šátky, čepce i síťky na zakrytí již částečně upravených účesů. Nejprve šlo o nesmělé, ale již rafinované způsoby zvýraznění české krásy. Rozvíjely se souběžně s uvolňováním církevního, křesťanského života.

Renesance – rozšířila se od přelomu 13. a 14. století do 16. století do většiny evropských zemí. Rozvíjí se humanismus, nastává odvrat od teologie k světskému myšlení, od mystiky a pasivity k oslavě vůle a aktivity člověka. Začíná využívat kulturního odkazu antiky.

Úprava účesů čerpá jak z národních tradic, tak i z antiky. Pomalu ženy začínají odkrývat své účesy. Síťky, šátky a drobné ozdoby pomáhají k trvanlivosti účesů.

Baroko – od konce 16. století do 18. století. Účesy vyžadují obrovskou námahu, hlavně pro údržbu. Největší formy vyžadují pevné konstrukce, které se doplňují příčesky a vlasovými ozdobami. Na úpravu mužů se začíná dávat také velký důraz. Muži začínají nosit paruky, hlavně při společenských příležitostech.

Rokoko – typickým znakem je hravost.

Biedermaier – používají se hlavně různé vlasové doplňky a ozdoby.

Když vidíte takováto fakta, můžete si uvědomit spoustu souvislostí prvků lidského vývoje. Ty se neustále odrážejí mnohdy neuvědoměle v potřebě určitého vnějšího výrazu (většinou dočasného) každého jednotlivce i skupin lidí – v módě. Ve středověkých a novodobých dějinách se tyto potřeby obměn výtvarného citu a projevu lidí daly sledovat a počítat v několika desetiletích.