Ženy chtěly být krásné v každé době. Svého času byla kosmetika zbraní žen v politice. I dnes má každá žena svůj „kufřík“ plný kosmetických pomocníků.
Slovo kosmetika je řeckého původu, znamená umění zdobit. První zmínky o kosmetice pocházejí z doby ledové. V jeskyních našli archeologové rtěnky a paličky na barvení řas. Kosmetika se však v těchto dobách nepoužívala k dekoraci. Zdobení obličeje se provádělo minerálními nebo rostlinnými barvami a význam byl náboženský či rituální.
PUDRY
Pudr je, podle historických zdrojů, jedním z nejstarších kosmetických prostředků. Cenil se zvláště rýžový pudr, který byl velmi drahý. Někdy se místo pudru používal pyl z květů nebo křídový prášek. V renesančním období měly všechny bohaté dámy miniaturní pudřenky. Dvorní dámy si zase oblíbily tuny pudru na vlasech. A vlasy si pudrovali dokonce i muži. Spotřeba byla velká. Například v Prusku byla spotřeba na 9 milionů obyvatel 45 kg pudru za rok. Francouzští revolucionáři neměli pro pudr pochopení, jelikož rýže a pšenice, ze kterých se pudr vyráběl, byly rozhodně potřebnější pro chudý lid. Oblíbený kompaktní pudr byl vynalezen ve Španělsku. Dnes se pudr vyrábí z talku, kaolinu, oxidu zinku a dalších složek a má nejen kosmetické, ale i hygienické účinky. Chrání před prachem a slunečními paprsky.
ŘASY
Dlouhé a husté řasy byly vždy pokládány za velice svůdnou ozdobu ženy. Výjimkou je období renesance. Krasavicí v té době mohla být pouze dáma, která neměla řasy a dokonce ani obočí. Podívejte se na Monu Lisu. Dnes máme na výběr nejen několik druhů kartáčků, ale i barev a konzistence.
RTĚNKY
Už starověké Egypťanky se neobešly bez lodyh rostlin, ze kterých získávaly barvu na rty. Jako lesky pak používaly masti. Oblíbená barva na rtech byla modročerná, oranžová a temně rudá. Řekyně si zase nechávaly rtěnky vyrábět z červeného barviva a velmi silného červeného vína. Ve středověku mohla být rtěnka na rtech ženy důvodem obvinění ženy z provozování čar a kouzel. Svůj návrat pak rtěnky slavily až v období renesance. V 17. století dokonce anglický parlament schválil zákon, podle kterého se muž mohl nechat rozvést se svojí ženou, pokud po svatbě shledal, že ve skutečnosti není tak pěkná, jako nalíčená. Francouzi zase v 18. století používali rtěnku, která se vyráběla z přírodních složek a byla určena pouze mužům, aby kontury jejich rtů nesplývaly s bradkou a vousy. Ve vývoji rtěnek je velice významné 20. století., kdy se v roce 1903 na všesvětové výstavě v Amsterdamu stala opravdovou senzací kosmetická novinka určená k nanášení na ženské rty. Byla vyrobena z jeleního tuku. Ženy to velmi ocenily. V roce 1915 se objevila rtěnka v kovovém pouzdře. Ve 20. a 30. letech zaujala rtěnka místo v každodenním životě žen díky hvězdám filmového plátna jako jsou Marlen Ditrichová nebo Greta Garbo. Francouzští vědci spočítali, že průměrný muž během svého života sní líbáním ženských rtů téměr 6 kg rtěnky. Dnešní rtěnky jsou zdraví neškodné. A dokonce i rtům prospěšné. Chrání rty před vnějším prostředím, UV paprsky, hydratují a vyživují.
NEHTY
Zde spadá historie až do 3. tisíciletí před Kristem. V Babylóně pohřbívali kněží královny tak, že jim dávali zlaté manikérové sety. V době egyptských faraónů o ruce pečovali tak, že na přírodní nehty nasazovali pozlacené nehty. V 50. letech minulého století v Hollywoodu si herečky lepily přirozené nehty, které byly odebrány černochům nebo nemocným lidem. Tak začaly umělé nehty. A v 70. letech přišla nová technika hedvábí a skelného vlákna, poté akryl a gel. To známe dnes.