Z novověké historie užívání parfémů

Z novověké historie užívání parfémů

Období středověku, kdy byla celá tehdejší Evropa spoutána přísnými regulemi katolicismu, nedovolovalo mnoho světského, tím méně luxus používání parfémů. Pokud se vůbec vonné látky tehdy používaly, pak zejména při církevních obřadech, kdy se v chrámech a kostelech spalovalo tzv. olibanum neboli kadidlo. Teprve rozvoj obchodních cest vedoucích do zámořských zemí vytvořil podmínky pro pozvolný vývoj parfumerie. Do Evropy se začalo přivážet nejen různorodé koření, jako byl hřebíček, zázvor, muškát či skořice, ale např. i oblíbená růžová voda.

Z historických pramenů je známo, že prvním evropským parfémem byl Cyprus, jehož podstatou byla ambra, mošus, santal a růže. Komplexy, podobné tomuto prvotnímu parfému, byly postupně dále obohacovány a staly se jakýmsi předobrazem jednoho ze současných nejvariabilnějších vonných typů – chypru. Středisky pro výrobu veškerých parfémů té doby byly především kláštery. Během dalších století se původně skromná nabídka vůní začala pozvolna rozšiřovat, a to až do období vrcholící renesance, kdy se parfumerie začala stávat svébytným odvětvím. V tomto směru vynikla především Itálie a Francie, ale i některé další evropské země.

Itálie

Itálie zaznamenala v období renesance mohutný všestranný rozkvět, který se projevil mimo jiné i v oblasti kosmetiky a parfumerie. Získávání vonných látek nebyl pro tamější obyvatele žádný problém; dodnes je Itálie jednou z nejbohatších zemí na vonné rostliny. Odedávna se tam pěstovaly lilie, fialky, růže, jasmín, citrusy, levandule, také bazalka, dobromysl, tymián, či rozmarýna. Italský trh byl dále obohacován i o dovážené suroviny, jakými byla ambra, mošus, cibet, myrha či muškát. V italských obchodních městech se tak rodily parfémy žádané téměř po celé Evropě. V tomto směru se proslavily zejména Benátky, Neapol, Florencie a Janov.
V palácích šlechticů a bohatých měšťanů se parfémovalo takřka všechno a jejich zvláštní výsadou bylo, že si sami podle svých vlastních představ, mohli připravovat různé vonné směsi. Italskou specialitou bylo parfémování rukavic, které se brzy rozšířilo i do dalších zemí. Během 17. stol. se na evropských trzích začala postupně prosazovat parfumerie francouzská, ale i přesto si italské parfémy ještě po mnoho let udržely své dobré jméno.

Francie

Přestože se ve Francii různé vonné směsi připravovaly již v gotickém období, neměly vedle parfémů italských dlouho dobu velký význam. Zlatý věk parfumerie nastal až v 17. stol., za vlády Ludvíka XIV., který se doslova utápěl v oblacích těžkých a dráždivých vůní. V této době enormně stoupla spotřeba parfémů, a Francie tak začala šlapat na paty Itálii. Používání množství vůní bylo společenskou nezbytností. Samozřejmostí byly parfémované oděvy a zejména rukavice. Nešetřilo se ambrou, mošusem a jinými, výrazně vonícími látkami.
    Se stoupající spotřebou vůní rostla i jejich domácí výroba a zcela logicky se začala soustřeďovat do těch míst, kde byly k dispozici potřebné surovinové zdroje. Podobně jako se Paříž stala synonymem pro vše, co souvisí s módou, tak se provensálské město Grasse stalo symbolem těch nejrozmanitějších vůní. V minulosti i dnes se tam stále vyrábějí vonné suroviny a z nich pak podle tajných receptů nejrůznější parfémové kompozice.

Rusko

V Rusku je rozvoj parfumerie spjat s vládou carevny Kateřiny Veliké, která udávala tón v módě celé ruské šlechtě. Inspirovala se francouzskými trendy a preferovala především výrazné vůně na bázi mošusu a ambry. Mezi vyššími vrstvami byly kromě toho oblíbeny i lehké vůně citrusů, jasmínu, levandule a skořice. Prostý lid používal vonné suroviny, které poskytovala tamější příroda, např. extrakty ze sibiřské břízy.

Německo

Než se v Německu začala rozvíjet parfumerie jako taková, bylo u selských žen a dívek zvykem ukládat si na hruď pod živůtek čerstvé zralé jablko, jehož vůni pokožka absorbovala. Pokud jde o vonné rostliny, ty se používaly převážně pro slavnostní příležitosti, jako byla svatba nebo křest. Za tím účelem se pěstovala rozmarýna, levandule či myrta. Na konci 17. stol. se v  Německu začal vyrábět první významný parfém, který konkuroval i těm francouzským – Eau admirable. Jednalo se o směs citrusových silic rozpuštěných v koncentrovaném alkoholu. Tato vůně, oblíbená u básníka Goetha i u Napoleona, získala v průběhu 19. stol. podle místa svého vzniku - Kolína nad Rýnem - nové označení, a to Eau de Cologne, tedy kolínská voda.

Anglie

Ve viktoriánské Anglii byly populární lehké, svěží vůně, ale také tabákové, dřevité a některé květinové. V oblasti parfumerie byla významná firma Rimmel, působící dodnes, která byla oficiálním dodavatelem královny Viktorie a jejího dvora. Mezi významné klienty patřily i jiné evropské panovnické domy a mnohé šlechtické rody.

České země

O užívání vonných látek u nás nemáme doposud mnoho informací. Faktem však zůstává, že české země křižovaly významné obchodní cesty a Praha byla již od raného středověku živým obchodním střediskem. Přicházelo sem různé exotické zboží včetně koření. Zvyk používat vonné přípravky přinesli na svůj dvůr z Itálie Pernštejnové a Rožmberkové, kteří udržovali čilé styky se západní Evropou. Jejich používání se postupně rozšířilo i mezi bohatší měšťanské vrstvy.

Vonné směsi byly připravovány v tehdejších lékárnách a sloužily převážně k léčebným účelům. Pozdější skutečné parfémy byly po dlouhou dobu pouze importovaným zbožím. První parfémové kompozice se u nás začaly vyrábět až na konci 19. stol., kdy vznikaly první české podniky vyrábějící vonné látky.